Ranné mládí prožil v rodném místě s rodiči a dvěma sourozenci Václavem a Aničkou. Rodiči byl vychováván k hospodaření na statku, k lásce ke zvířatům, k radosti z dobré úrody, k pokrokovému myšlení. Projevoval zájem o techniku zemědělských strojů, rád řídil všechno, co bylo motorové. Jeho hodná a laskavá maminka Františka o něm později s úsměvem svým vnoučatům vyprávěla, jak to bylo tenkrát…

Její oblíbenou historkou bylo, jak se Jiříček jel s kamarády projet na koni a když kobylka nakročila na dřevěný mostek, lekla se a milého Jiříčka vyhodila ze sedla do bahna příkopu, kam se zadnicí zabořil tak, že se nemohl pohnout a úpěnlivě volal o pomoc. Bylo to jeho krásné a bezstarostné období života.

Jeho šťastné dětství však bylo brzy významně ovlivněno událostmi kolem roku 1950.

Tatínka Václava mu režim uvěznil a zbytek rodiny byl vystěhován z obce do pohraničí, kde pracovali v zemědělství. 

Když jim byl po letech umožněn návrat zpět do rodné obce Horní Roveň, po čase se oženil a stal se otcem 2 synů, Jiřího a Pavla. Uměl být přísným otcem ale i milujícím tatínkem.

Profesně pracoval jako řidič nákladního auta. Rád bral své syny na služební cesty náklaďákem, ze kterých dokázal udělat nádherný rodinný výlet jen pro pány. Velké auto, velké dálky, velká legrace a velký oběd pro malé závozníky. 

K jeho zálibám patřila práce spjatá se zahrádkou, velmi rád cestoval a navštěvoval přátele. Byl společenský, aktivně se zapojoval do organizování různých akcí. 

Byl členem Českého svazu včelařů a stal se také zakládajícím členem KDU ČSL v Horní Rovni po roce 1989, kde byl i dlouholetým předsedou místní organizace. 

Odpočívej v pokoji, bratře.

Iva Vinařová, starostka Dolní Rovně (KDU-ČSL)

Vít Ulrych, předseda okresního výboru KDU-ČSL Pardubice